Už dlouho jsme si klukama říkali, že bychom si mohli jet zkusit zaserfovat a tak letos, že teda už jo.

Datum jsme si stanovili začátkem prázdnin na konec srpna. Jako destinaci jsme vybrali Hossegor ve Francii a to bylo úplně všechno co jsme pro to udělali. Taky jsme se dohodli, že pojedem na pankáče. Až večer před odjezdem, jsme se spolu domlouvali u piva co a jak. Na našem odjezdu se to samozřejmě podepsalo asi 5-ti hodinovým zpožděním. Vyjeli jsme ve 21.00. Druhé auto vyjíždělo až ráno, den na to. Potkali jsme se tam pouze s malým časovým odstupem, protože! Česko a Německo proběhlo v pořádku, ale ve Francii nám to jednou trošku ulítlo a zajeli jsme si 600 km, protože jsme si půjčili navigaci od kámoše, kterého jsme náhodou potkali na benzíce ještě na Vsetíně, který v té navigaci neměl Francii. Při nekonečné cestě Francií jsme se samozřejmě ztratili uplně všude, kde se aktuální řidič a navigátor snažili placené Francouzské úseky dálnic objet. Cesta se pohybovala okolo 23 hodin.Po příjezdu jsme se přívítali s mořem lehkou plážovou párty. Druhý den probíhala pouze aklimatizace. Byla neděle, čekalo se na příjezd druhého auta, pláž narvaná, vlny špatné a tak bylo rozhodnuto, že surfy si jedem pujčit až v pondělí. Celý den se zewlovalo na pláži, na které část z nás v noci i spala. Zbytek bydlel ve stanu v Playground kempu. Po pár pokutkách jsme se přesunuli dál od pláže do lesa v jedné vesničce za Hossegorem. Surfování většina z nás zkoušela poprvé nebo podruhé a podle toho to vypadalo. Ten kdo nemohl přejít ani přes pěnu a pár minut ze začátku pádloval na místě byl většinou Čech. I přes naše joudovství nás to většinu dost chytlo. První týden bylo ježdění pravidelnější a pojezdili jsme více a druhý jsme se byli podívat i ve Španělsku v San Sebastian, když byl oceán jako rybník. První týden potkáváme snad všechny české snowboarders. Další týden jdu po pláži a najednou potkávám partu z Kroměříže, která akorát dorazila z Bali a pořád neměla dost. Na pláži jsme tvořili celkem početnou bandičku a chvíle mezi ježděním jsme si krátili válením se na pláži čuměním po surfařkách a vlastně i nesurfařkách a samé podobné řešení důležitých věcí. Večer se sem tam odehrála nějaká párty a najednou byl konec. Celkem rychle se balíme, loučíme a odjíždíme domů. Cesta zpět probíhá však už v pohodě, obě auta jedeme spolu. Známe cestu a plynule se sunem domů. Celou cestu nám v autě něco nehorázně smrdí, když v něm squatovalo 5 lidí 14 dní. Po celé cestě, kdy jsme ten smrad překousli a už jsme viděli Rozvadov nás staví Simir Gerkhan a Jan Richter. A prej že směr depo – fízlárna Waidhaus 4km před čekýma hranicema. Tam po důkladných tělesných prohlídkách a prohlídkách našeho auta nám auto bylo zabaveno a řidič s majitelem zadrženi. Nakonec se to vysvětlilo a řidič který lízl na papírku pozitivní amfetaminy, i když pořád jenom drolil nějakou kostičku byl na testech moči negativní. Majitele nakonec pustili, když bylo vysvětleno, že auto neukradl on, ale zůstalo v Německu a bude sešrotováno. Do Prahy nám pak zařídila odvoz moje holka za což jí a řidičům patří velký dík. Až na horší konec se nám trip hodně dobře vyvedl! A ještě díky Pstruhovi za fotky!

 Na konci listopadu mi volá Jirka Volák, že sehnal celý barák na týden na Kaunoši od 14.12 - 19.12, že v této době je tam akce ubytko + permice za 5000 a potřebuje sehnat 15 lidí. Zabookoval jsem si místo a byl jsem zvědav, co si na Kaunoši na podzim přichystali. Do cesty se mi před tím postavila jedna zkouška ve škole, takže když už všichni v pondělí 14. jezdili, já ještě seděl ve škole. Po zdárném ukončení jsem se vydal na cestu a po 8 hodinách jsem dorazil na místo. Přijel jsem se svojí holkou a na místě byla freskierská partička okolo Jirky Voláka a všichni naši možní a nemožní kamarádi. Při našem příjezdu bylo celkem čerstvo, což znamená teploty okolo -20°C, které nás po celý týden ježdění trestali. V praxi to znamenalo brutální omrzání všeho co nekryla naprosto zmrzlá bandana, když se ještě přidal mírný větřík, byl to čas akorát navštívit restauraci na tak minimálně 30-ti minutové rozmrznutí. Po příjezdu do parku jsem byl trochu zklamaný, protože jsem byl ještě namlsaný skvělého parku který zůstal na Dachu po HF Pleasure jamu a na Kaunoši udělali 2 malé skoky. První měl kolem 7 metrů a druhý tak 12 a nebyl moc dobře postavený. Rampu právě kutali do ledovce. Jezditelná byla i shred lajna různých jibbů a bonků, která byla celkem zábavná, ale shapingem v této části moc času neztráceli, protože spíš rozšiřovali dopady a zabývali se rampou, je to škoda, protože přijet později, určitě už by tam byl dobrý snowpark. Ale aspoň jsme měli celý týden azuro.

Saas Fee je jediné celoročně fungující středisko v Evropě, takže byla celkem jasná a jediná volba kam se v srpnu vydat. Celé léto tam fungovala celkem početná česká crew, takže pro mě odpadl problém s ubytkem, které mi sehnal Jožin Toufar, díky Jožine! Další kdo měl jet se mnou byl Martin Kaňůrek, který to nečekaně den předem scratchoval, tak jsem vzal svoji holku a jeli jsme. Cesta ze Vsetína trvala +-15 hodin. Po příjezdu na místo se zjistilo, že někdo dělal moc velký bordel a paní z realitky přišla na to, že tam nebydlí 4, ale tak milion lidí a ještě nechtěla prodloužit pronájem jednoho bytu. Několikrát jsme se museli stěhovat, nejdřív jsme asi 3 dny bydleli v Saas Grundu, což je o vesnici zpátky, potom jsme spali u Jožina na gauči a 3 pokus vyšel, kdy jsme se ubytovali v bytě u Romana Dlouhého. První den, kdy jsme jeli nahoru, jsme potkávali známé jako Ondru Bauera a Přemu Vidu, kteří šli za vysokohorskou turistikou nebo někteří nešli vůbec.

Před cestou mi sem tam někdo řekl, že to tam za moc nestojí, ale nevěřil jsem, protože to bylo vždy perfektní, ale po prvním příjezdu bylo jasné, že je to tak. Lajna skoků vyšejpovaná do tvarů krtinců nebo quaterů, kdo jak chce, mě celkem dostala. Rampa byla ready jenom ráno a to ještě pravá strana, na levou bych musel jít na kopec tak na 6 s tím, že poslední týden jsem nevěřil, že se nezřítí, naštěstí na poslední platformě byly 2 skoky, které se vlivem velkého tepla pořád zmenšovaly, ale dalo se na nich dobře zaskákat, teda až na posledních pár dní, kdy u nich pěstovali místí shapeři díry v dopadu. V parku měli ještě rail, pár bedýnek a malou lajnu skoků a potom dodělali i barel. Takový setup byl zapříčiněn změnou shaperské crew, protože ta co tam působila asi 10 let skončila. A sranda byla, že takového headshapera prej nikdo ani neviděl.

Super bylo, že prvních 14 dní bylo každý den krásně a dalo se jezdit pořád. Bohužel bylo velké horko a kotva v parku končila v 13.00. Kickery držely tak do půl 12 max, ale někdy se stalo, že přijela partička, která to celé pěkně nasolila a jezdit by se dalo celé odpoledne. V parku jezdili zabijáci jako Nico Miller, Fredi Kalbermatten, kteří si společně s Jožinem Toufarem a Ondrou Bauerem chodili stěžovat na marketing cože jako ten park má znamenat, a tak po vydatném dešti a našem odjezdu byl park re-shapován. Vedle parku se proháněly po sjezdovkách také špony z naší reprezentace a jejich trenéři nám dělali v cizině opravdu reklamu. Mlátili všechny, kluky i holky, hlava nehlava, po všech pokřikovali česky, protože jak je známo, burani anglicky neumí a ve frontě došlo k mnohým potyčkám, kterými jsme si krátili čekání na vlek. Největším trnem v oku jim byl Emil Franěk, který je popichoval ze všech nejvíc

Po ježdění je Saas feečko super v tom, že má skatepark, hřiště a moře dalších věcí, které se dají dělat, takže kdo chce, tak jenom zewluje a nevyleze ani pomalu z bytu, ale my jsme povětšinou chodili sketovat nebo na fotbálek. Velkou atrakcí jsou pořádně vyžraní, drzí a ochočení svišti které jsme byli všichni krmit. Středa, pátek je v místním skateshopu Popcorn, který se večer mění na klub, párty a ve středu jsou vybrané drinky za půl. Takže až dojde k výměně shaperů, doporučuju si do Saas Fee zajet.