Už dlouho jsme si klukama říkali, že bychom si mohli jet zkusit zaserfovat a tak letos, že teda už jo.

Datum jsme si stanovili začátkem prázdnin na konec srpna. Jako destinaci jsme vybrali Hossegor ve Francii a to bylo úplně všechno co jsme pro to udělali. Taky jsme se dohodli, že pojedem na pankáče. Až večer před odjezdem, jsme se spolu domlouvali u piva co a jak. Na našem odjezdu se to samozřejmě podepsalo asi 5-ti hodinovým zpožděním. Vyjeli jsme ve 21.00. Druhé auto vyjíždělo až ráno, den na to. Potkali jsme se tam pouze s malým časovým odstupem, protože! Česko a Německo proběhlo v pořádku, ale ve Francii nám to jednou trošku ulítlo a zajeli jsme si 600 km, protože jsme si půjčili navigaci od kámoše, kterého jsme náhodou potkali na benzíce ještě na Vsetíně, který v té navigaci neměl Francii. Při nekonečné cestě Francií jsme se samozřejmě ztratili uplně všude, kde se aktuální řidič a navigátor snažili placené Francouzské úseky dálnic objet. Cesta se pohybovala okolo 23 hodin.Po příjezdu jsme se přívítali s mořem lehkou plážovou párty. Druhý den probíhala pouze aklimatizace. Byla neděle, čekalo se na příjezd druhého auta, pláž narvaná, vlny špatné a tak bylo rozhodnuto, že surfy si jedem pujčit až v pondělí. Celý den se zewlovalo na pláži, na které část z nás v noci i spala. Zbytek bydlel ve stanu v Playground kempu. Po pár pokutkách jsme se přesunuli dál od pláže do lesa v jedné vesničce za Hossegorem. Surfování většina z nás zkoušela poprvé nebo podruhé a podle toho to vypadalo. Ten kdo nemohl přejít ani přes pěnu a pár minut ze začátku pádloval na místě byl většinou Čech. I přes naše joudovství nás to většinu dost chytlo. První týden bylo ježdění pravidelnější a pojezdili jsme více a druhý jsme se byli podívat i ve Španělsku v San Sebastian, když byl oceán jako rybník. První týden potkáváme snad všechny české snowboarders. Další týden jdu po pláži a najednou potkávám partu z Kroměříže, která akorát dorazila z Bali a pořád neměla dost. Na pláži jsme tvořili celkem početnou bandičku a chvíle mezi ježděním jsme si krátili válením se na pláži čuměním po surfařkách a vlastně i nesurfařkách a samé podobné řešení důležitých věcí. Večer se sem tam odehrála nějaká párty a najednou byl konec. Celkem rychle se balíme, loučíme a odjíždíme domů. Cesta zpět probíhá však už v pohodě, obě auta jedeme spolu. Známe cestu a plynule se sunem domů. Celou cestu nám v autě něco nehorázně smrdí, když v něm squatovalo 5 lidí 14 dní. Po celé cestě, kdy jsme ten smrad překousli a už jsme viděli Rozvadov nás staví Simir Gerkhan a Jan Richter. A prej že směr depo – fízlárna Waidhaus 4km před čekýma hranicema. Tam po důkladných tělesných prohlídkách a prohlídkách našeho auta nám auto bylo zabaveno a řidič s majitelem zadrženi. Nakonec se to vysvětlilo a řidič který lízl na papírku pozitivní amfetaminy, i když pořád jenom drolil nějakou kostičku byl na testech moči negativní. Majitele nakonec pustili, když bylo vysvětleno, že auto neukradl on, ale zůstalo v Německu a bude sešrotováno. Do Prahy nám pak zařídila odvoz moje holka za což jí a řidičům patří velký dík. Až na horší konec se nám trip hodně dobře vyvedl! A ještě díky Pstruhovi za fotky!